Vítaj v trnkosadě,
zde nalezneš zprávy o moravskoknínickém souboru Kyničan, který to jest Národnopisným souborem písní a kanců. Kyničan vznikl v 90. letech v Moravských Knínicích jako spolek zapřísáhlých hodařů a jedinců, kterým se chce držet partia u jakékoliv dobré zábavy v jakémkoliv věku. "Pobav sebe aji ostatních".
Skupina okolo souboru Kyničan se od začátku svého vzniku pravidelně sdružovala na místních Martinských a Markétských hodech a později stála za obnovením moravskoknínického kroje a dalších tradic, které v obci zůstaly v minulosti zapomenuty. Díky souboru byly znovu obnoveny Vostatky a později také ochotnické divadlo TJ Sokol Moravské Knínice, ve kterém ochotničí velká část současného souboru.
Kyničanu zpívá a hraje vlastní cimbálová muzika CM Kyničan, která často vystupuje s Mužským sborem z Moravských Knínic. Soubor v tanci a zpěvu přebírá inspiraci na hanáckém Slovácku, Kyjovsku, Strážnicku a Horňácku. "Tančí a zpívají, co se jim zachce". Věnují se také brněnskému folklóru a místním písním.
Jméno souboru je spojeno s rodnou obcí a občanem Moravských Knínic - Leošem Helánem, který patřil k vůdčím osobnostem při vzniku souboru.
"Volte kadlátky" je politickým přesvědčením souboru. Soubor má také svoje vnitřní pravidla, mezi které patří "Desatero Kyničana". Hody, na kterých se soubor setkává, mají svoje řády, práva a dogmata.
Kyničan si také rád všímá zajímavých skupin občanů a jednotlivců, kteří vytvářeli a vytvářejí místní kulturní a společenské dění. Soubor také udržuje kontakty s hodovými chasami z Dolních Bojanovic, Velkých Němčic, Újezdu u Brna, Strážnice, Mutěnic a Vacenovic.
Z historie
V roce 1992, kdy byly zažehnuty první plamínky činnosti mladých Kyničanů, se začalo nejprve s oživením hodů, které vedl dlouholetý hlavní stárek Jiří Hanák a který uvítal iniciativu mladé „kóťanské“ party neformálně vedené Leošem Helánem.
Tato mladá chasa příliš nenaplňovala svůj volný čas návštěvami diskoték, zato však našla zalíbení v nošení kroje (nejprve se nosil vlčnovský či kyjovský a od r. 1996 byl postupně obnoven knínický - mužský) a navštěvování přespolních hodů. Sbírala folklórní zkušenosti, osvojila si verbuňk a ten se stal chloubou a významnou součástí Knínických hodů. Ty zaznamenaly rozmach v letech 1993-1995 a z malé podzimní akce, kterou navštěvovalo v průměru 120 lidí, se stala slavnost trvající několik dní v létě i na podzim a oceněná značnou účastí domácích i přespolních hostů a především také další generace kynické omladiny.
Název vznikl r. 1998 společně s vyobrazením jeho podstaty na tričku jako sebeurčující znak pro Kyničany, kteří se na folklórních festivalech pohybovali mezi „otričkovanými“ členy souborů z různých regionů v počtu, za který se nemuseli stydět ani vyhlášené folklórní bašty Slovácka. Taky z pohledu již žijícího společensko -folklórního dění v Kynické dědině bylo vhodné nosit kromě kroje na některé akce i civilní oblečení.
Vyobrazení od Leoše Helána na tričku vystihuje nejen radost z mládí a pohybu, ale i z darů, kterými je člověk k projevům těchto pocitů obdařen jako je hudba, tanec a zpěv a kterých i v Kynické dolině naši předkové využívali k ušlechtilému společenskému veselí. Víno se zde přestalo pěstovat již před stoletím, a tak jsou to nyní sady kadlátek a věhlasná kynická šlivovica, která se objevuje na tričku, které je však třeba dělat reklamu!
Činnost souboru byla podobná činnosti mnoha hodových chas na Brněnsku s rozdílem, že jeho členové navázali spolupráci s chasami z obcí Slovácka a ty svými krojovanými návštěvami obohacovaly a díky další generaci stárků stále obohacují kulturní akce v Moravských Knínicích. Roku 2008 byl založen Mužský sbor a 1. knínická cimbálová muzika, která doposud již příležitostně fungovala, avšak jen v hudeckém zastoupení.
S folklórem souvisí pojem „tradice“. Tradice to jsou kroje, písně, tance, nářečí, ornamenty, výšivky… Vše, co specifikuje region a promítá vztah mezi člověkem a prostředím, ve kterém žije do zvyků a obyčejů. Přenáší to dobré z minulosti do budoucnosti.
Nejen kvůli blízkosti obce k Brnu se sortiment našich písní a tanců v jejich nedotčené podobě dochoval především již jen v archivech brněnských muzeí, avšak tyto podklady jsou často spíše všeobecné, použitelné i pro další části brněnského regionu či Tišnovska. Pro nás jsou nejcennější informace získané z ústního podání od našich nejstarších spoluobčanů anebo ty, které se vztahují přímo k Moravským Knínicím. I když jsou chybějící střípky z mozaiky někdejšího bohatého společenského života doplňovány v písních a tancích národopisným celomoravským materiálem, udržování a oprašování vlastních tradic je páteřní činností souboru Kyničan.
Kyničan - HE DEBE TRAGAČE PADALE !!!
